FantasyWeb - Vše o scifi a fantasy na jednom místě

Autor: Richard Alen Knaak (* 28. května 1961, Chicago, USA) je americký autor fantasy. Publikuje od roku 1987 a jeho práce byly přeloženy do mnoha jazyků. V současné době nejznámější autor knížek ze světa Diablo či triologie Studna věčnosti ze světa Warcraft.
Je tomu již rok co se na stránkách Blizzard.com objevila obálka knihy Spider Moon (Pavoučí měsíc). Jelikož se v té době nevědělo nic o vývoji Diabla 3, byla tato informace brána z hráčského-čtenářského hlediska jako menší zázrak. Obyčejný smrtelník by to přirovnal k vzniku nového Slunce. Modla Diablo 2 byla několik let mrtvá, svět kolem ní neměnný a kovaní hráči pomalu nacházeli zálibu v jiných hrách. Ono když znáte určitou věc skrz na skrz, dokážete vyjmenovat všechna monstra, skilly i questy, tak se pak těžko hledá pocit blaha z každého kliku vašeho hlodavce. Do té doby vyšlé knihy Diablo (Království stínu, Dědictví krve, Černá cesta) však začínaly pomalu tvořit další svět, kde se hráč neuchýlí k plechové polovičce, ale začte se do známého světa a prožívá podobné nadšení jako kdysi, kdy zabil poprvé Bloodraven. Nicméně knihy na sebe nenavazovaly, a tak bylo čtení nových a nových začátků toho a toho hrdiny spíše na obtíž. Kniha Pavoučí měsíc však začíná několik málo měsíců poté, co skončily události v Království stínu. Podle blizardů neobyčejně oblíbený, podle autora článku neobyčejně gothický Zayl se vrací. Povolání - Necromancer (odhadem tak na 14.úrovni) je zpět i s oživenou lebkou Humbarta Wessela ve svém pytli, aby opět dohlíželi na rovnováhu tak, jak káže učení rathmanů. Kdo z vás četl Království stínu, tak si vzpomene, že nejen Zayl byl ústředí postavou děje. Obdobně je tomu i tady. Dokonce se dočkáme i dalších tříd- čarodějky a druhého necromancera.

Kniha začíná cestou skupiny a dvou neznámých. Jeden je černě oděný, smrt mu kouká z očí, a přesto je klidný jak hráč pokeru. Smrt je paradoxně jeho život. Druhý je Lord Jitan, typický snob, hajzl a největší prevít, kterého si člověk může představit. Spojenectví těchto dvou borců je dovede až k bezejmenné kryptě, kde před mnoha věky padl temný démon nápadně připomínající pavouka z obalu knihy. Vše co zbylo ze souboje čarodějů a démona je sarkofág, v něm mrtvola, a v rukou mrtvoly disk, který je podle mnohých vodítek významným článkem k osvobození démona z jeho vězení. To je zřejmě tradice, když něco démonického a mocného porazíte, tak to raději nezabijete, a místo toho to dáte ohlídat ghůlovi v kryptě, ať je to jak-chce důležitá věc. Nemůžu si pomoci, ale začátek byl pro mě osobně až příliš jednoduše vymyšlený.

Oproti tomu, Mr. Zayl začíná svůj quest za záchranu Westmarche v zaplivaném pajzlu- Hostinec u černého berana. Mladý necromancer je však náhle pozván neznámým mužem do kočáru šlechtičny lady Salene Nesardo. Ta si necromancerovy služby silně vyžaduje, a není v tom žádná úchylka, jak někteří myslí. Nicméně v reakci na Saleninu pozvánku, do jejího paláce, se mladý rathman zhroutí jako fanynka Richarda Krajča a probudí se až v rezidenci rodinného sídla rodiny Nesardo. Už při jejich prvním rozhovoru v domě může všímavý a průměrně inteligentní čtenář zjistit, že tato dvojice chová vzájemné sympatie. A potrvá od začátku do konce knihy. Kromě vystrašeného služebnictva, nevrlého, provokujícího nevlastního bratra Sardaka, čeká mladého vyznavače rovnováhy v luxusní vile i podzemní bludiště hrobek dávných rodinných předků, kteří rozhodně mají problém s věčným odpočinkem.

Kniha se nyní bohužel uchýlí ke klidovému stádiu, kdy se nic neděje, ale „stejně to musíte číst“. Abyste mě dobře pochopili, nic světoborného se v knize nestane, nikdo nezemře a děj se šouravým krokem potácí k finále a nové informace vás neotočí na židli o 180°. Žádná důležitá postava neumře, nikdo nikoho neoživí a nohy Humbartovi také nenarostou. Kniha tak ztrácí na přitažlivosti a dovolí čtenáři naprosto beztrestně odejít číst včerejší noviny.

Když už se dostanete přes slabší střední část knihy, čeká vás zajímavé rozuzlení celého příběhu Pavoučího měsíce. Příběh je i poměrně filozofující, kdy se v jeden moment můžete přistihnout, kterak vlastně fandíte záporné postavě a dokonce si to budete chtít obhájit možná stejně jako já. Nicméně kniha nepřipouští ze strany Zayla jakékoli morální zaváhání (ani na sex opět nedojde), a tak musí skončit tak, jak je tomu u podobných knížek zvykem- dobře i tajemně zároveň. Potěšující budiž to, že finální odstavec je nejen poutavější než všechny předešlé stránky dohromady, ale dokonce otevírá zadní vrátka pro další díly s vaším „oblíbeným oživovačem mrtvol“. Radujte se proto, milí čtenáři, Kniha Pavoučí měsíc je kvalitní i oddechová četba pro všechny, jež se s okousanými nehty a litry vypitého kafe těší na Diablo 3.